29. 6. 2017

Recenze na laky z Primarku PS...

Ahoj,
tak dnes je tu zase recenze a tentokrát na laky na nehty. Musím říct, že jsem si je opravdu oblíbila a až pojedu zase do primarku tak si rozhodně pořídím další.
První dva jsem si koupila v Primarku sama a to někdy v zimě, nebo na podzim? Už nevím...,proto ty tmavé barvy.  Jedná se o ten šedý a o vínový. Třetí ( růžový) jsem dostala jako dárek od kamarádky. Všechny laky mají matný finish. Jejich největší výhodou je, že hrozně rychle schnou. Vínový a pastelově růžový většinou nanáším ve dvou vrstvách, ale nemusím vůbec čekat než první zaschne než dolakuju všechny prsty na rukou mohu ihned pokračovat ve druhé vrstvě. Šedý je nejlépe krycí. Šedý jsem nejvíce používala v zimě stejně tak vínový. Růžový je naopak spíš jarní a mám ho asi nejraději.
Růžový je také určitě nejvíce matný.
 + vypadají krásně
+ rychle schnou
+dobře se vrství
+cena je vůči kvalitě velice příznivá

- nejsou dobře dostupné, protože Primark není v česku 

26. 6. 2017

Diary 26.6. 2017

Ahoj,
tak nějak jsme si pročítala poslední dva deníčky a zjistila jsem, že ta pauza kvůli škole a všemu okolo co se dělo byla fakt dlouhá a, že jsem spoustu věcí nezmínila, jenže to bych se upsala, než bych vše dovysvětlila :). Každopádně aspoň dodám že jsem na konci května měla narozeniny a nemůžu říct, že bych za to byla ráda, ale zmínit bych to měla. Je mi už 22 let, šílený co? Už asi od 18 píšu a stěžuju si na svůj věk, tak to letos vynechám, nevadí, že ? :D
Pokud vás zajímá co jsem dostala, tak vás možná zklamu, protože po několika letech nebude článek s dárkama, ale ty hlavní aspoň napíšu. Dostala jsem mixér se kterým si můžu dělat smoothie, což je naprostá paráda :) Růžový mixér, neboli šlehač a takový velký kuchyňský mixér, kde se dá dělat vše možné od hněcení těsta po sekání ořechů atd. (Možná pro někoho divné dárky, ale já si je přála a do budoucna se budou hodit). Dále jsem dostala hrozně moc oblečení a to je z těch hlavních věcí vše :)

A teď už začnu navazovat na deníček, pokud jste ho nečetli tak by bylo dobré to napravit :D ! Odkaz na minulý deníček: KLIKNI
Co se týče mého problému s loučením s nejlepší partou kámošek a prostě s holkama, který fakt miluju tak, zatím mi to nedochází... nebo dochází, ale nepřipouštím si to,... prostě se rozpyluju něčím jiným. Tento víkend jsme si společně užily festival Votvírák a i když  bylo to  super už teď máme další tři termíny kdy se uvidíme, bohužel já budu jen na jednom z nich, ale vlastně je to tak, že na žádném z těch třech nebudeme vždy všechny... Samozřejmě si od rána do večere píšeme a sdílíme naše běžný dny, ale hrozně mě bolí představa, že se po škole nesebereme a nezajdeme na víno nebo jen tak na zmrzlinu...
💔
Zpátky k Votvíráku. Byl to první festival na kterým jsem byla a doufám, že za rok tam pojedu zase :) Kromě našeho Girlgangu jsme vzaly i naše polovičky a kamarády a jejich kamarády, no a znáte to... :D
Dám sem pár fotek :)

20. 6. 2017

Svěží, ovocné, aneb moje TOP produkty na léto

Krásný teplý a slunečný den,
dnes vám ukážu moje oblíbené produkty, které teď když už začalo léto miluju. Všechny mají jednu společnou věc -  přenádherně voní. A tahle vlastnost z nich dělá právě ty TOP produkty. Jedná se vlastně o moje " NEJVOŇAVĚJŠÍ" oblíbence :)
🌴Hned 4 produkty jsou sprchové gely. První dva od Baley jsou z limitované edice a stačí jedno přičichnutí a už cítíte léto, tropické ovoce a exotiku. Balea má skvělé vůně sprchových gelů, ale tyto určitě musíte vyzkoušet :).  
🌴Další je od Dermacolu a musím říct, že mi asi voní ze všech nejvíc. Určitě když budete v drogerii, tak k této vůni přičichněte, protože za mě je opravdu NEJLEPŠÍ <3.
🌴 Poslední sprchový gel je s vůní jahod a bílé čokolady, voní krásně sladce. Jak vidíte mám k němu i sprej a dokonce i krém na tělo. Krém jsem zatím nepoužila. Co se týče spreje, nemůžu si pomoct, ale sprchový gel mi sedí víc.. Sprej je na mě poměrně sladký a i když voní vlastně úplně stejně mám raději sprcháč :). 
🌴Uprostřed můžete vidět princeznovský Jelení lůj. Tenhle produkt je naprostá pecka, ta vůně je naprosto DOKONALÁ ! Voní jak dětské žvejkačky a lepší vůni u balzámu jsem snad neměla. Jediné co mi vadí, že je perleťový a mám pocit, že mi moc nesluší :). Každopádně ho moc ráda používám, a na takové to domací "patlání" je nejlepší !
 🌴Hned pod ním je malý krémík, který je určen na tělo, ruce a rty. Tyhle universální věci jsou skvělé na cestování. Já ho měla na festivalu a fakt je to praktická věc. Na rty jsem ho použila, ale tak nějak mi přijde divné mazat si rty krémem takže nejvíce ho využívám na ruce. Řeknu vám ta parfemace je opět úžasná. Nádherně voní, je hrozně příjemný a na kůži je cítit i nějakou dobu po nanesení. Stačí nadzvednout víčko a už cítíte jak nádherně voní.
🌴Všechny produkty, které tu mám jsou z velmi levné cenové kategorie a stojí doslova pár korun, určitě některý z nich vyzkoušejte, protože na léto jsou jako dělané.
🌴 Do komentářů mi napište, zda nějaký z těchto produktů máte :) Mějte se krásně a užívejte teplé dny.
Vaše Janii❤️


7. 6. 2017

Smích a slzy, radost a...

...poslední dny byly neskutečně jiné a prostě se pořád něco dělo.
potřebuju se vypsat... na blog, už sice nikdo moc nechodí, ale potřebuju se vypsat sama pro sebe.
Nepsala jsem už sakra dlouho a za tu dobu se stalo tak 100x víc věcí než obvykle. Takže by bylo šílený a nereálný to sem psát...
Všechny zkoušky jsem dala na pohodu, na první pokus a většinu na jedničky. Mezitím se událo strašně moc akcí s mýma kamarádkama ze třídy a z pokoje. No hlavně ze třídy neboli s Girl gangem. Jsou to prostě nejlepší kámošky a je hrozně těžký se loučit, i když se neloučíme...ale prostě když se s někým vidíte každý den ve škole a pak několikrát týdně i po škole a občas spolu strávíte víkend, jezdíte na chaty a prostě jste spolu a najednou přijde den, kdy budete každá úplně jinde....
Je to nepopsatelně těžký a i když poslední dny byly skvělý, užily jsme si je, nasmály se a prostě dělaly to co obvykle, tak ve skrytu duše jsem věděly, že je to tak nějak naposledy... Jako ne úplně naposledy..spíš,že to končí a už to nebude takový...
Prožíváme nejšťastnější období plné smíchu a radosti, ale zároveň i to nejsmutnější...
Rozlučák byl taky super a máme (měli jsme) fakt dobrou třídu.

Odstěhovat se z mého pokoje bylo prostě divný... byl to tak divný pocit, že jsem ani nebrečela... byla jsem otupěla a všechen smutek byl někde hluboko ve mě..tak moc, že se ani nedokázal dostat ven, zaplavil mě ze vnitř, ale navenek ne, nedostal se prostě přes kůži..někdy je lepší dát něco do podvědomí... stěhování mě vůbec nerozhodilo, prostě jsem odešla..zavřela dveře a šla pryč...taky se mi už několik nocí zdály fakt ujetý sny o pokoji... moje duše se tam asi nějak vrací...no jo, to je to podvědomí...

Teď asi pár slov o svaťáku..byl náročný a jsem šťastná, že jsem šla v pondělí ( hned první den), protože další den bych nedala, v neděli jsem byla úplně vyřízená a fakt jsem odpočítávala hodiny, když už budu na absolutorium, ať už to mám za sebou a ať mám klid, Týden před svaťákem jsme dostali posudky absolventských prací. K mému překvapení mi vedoucí i oponent navrhli jedničku.

No absolutorium bylo... já fakt nevím jak popsat jaké bylo. každopádně mám ze všech předmětů jedničky což je fakt šílený a nechápu...hlavně ájinu, protože tu jsem podle mě na jedničku neměla, ale tak co si stěžuju, můžu skákat radostí ( a taky, že radost byla, no ani ne radost spíš úleva). Po udělání zkoušky, místo abych se radovala a šla slavit ( no ono stejně nebylo s kým :D) se mi udělalo špatně... prostě ta psychika došla, za celý ten týden učení a normálně jsem padla do postele a neměla na nic sílu...

Ještě pár dní před absolutoriem jsem se trápila, kde nakonec budu pracovat...a teď se s nabídkama roztrhl pytel a já místo abych byla ráda, tak brečím....
Zní to šíleně, ale znáte to, když byste měli být šťastní jenže prostě to nejde, kvůli nějaké okolnosti....
Zkusím Vám to vysvětlit. Nejdříve mi přišla jedna nabídka, ne moc výhodná, poloviční úvazek dojíždění s přestupem ( samozřejmě za těch málo peněz bych ještě i dost projela), no jenže nic jiného jsme neměla a tak jsem na to kývla. Paní mi psala, že se určitě domluvíme a sjednali jsme si schůzku, která je mimochodem zítra. O pár dní později mi psala paní ze soukromé školky, kde jsem měla dělat ( o té jsem tu už psala) myslela jsem, že mě nevezme, protože je málo dětí, ale spletla jsem se...asi by mě vzala jenže přes úřad práce a to by bylo na rok a pak by se nevědělo co dál. No měla jsem radost a psala jsem jí, že by to bylo super, jenže pak přišla další nabídka a v té chvíli jsme si myslela, že i nejlepší. Jedná se o práci asistentky a výpomoc ve družině v místě, kde bydlím asi 5 minut od baráku ve škole, kam jsem i já chodila. Byla jsem nadšená sice půlúvazek plus ta družina, ale zase ve "svém" a prostě super. Dnes jsem šla na pohovor, který byl super a vlastně jsme se domluvily, že určitě nastoupím, dostala jsem takový dotazník pro budoucí zaměstnance, papír k prohlídce u lékaře, a další pokyny s tím, že se mnou počítají. Já hned jela zařizovat výpis z trestného rejstříku, účet u banky, který jsem neměla, zašla jsem na pracák a byla spokojená. Dokud mi nezazvonil telefon...
další nabídka... jenže jaká... učitelka v mateřské školce -ano povolání, které je můj sen a hned ve vedlejším městě...plný úvazek a prostě vysněná práce ... a co teď ? Řeknu vám, že v té chvíli jsem se málem zhroutila... nejdřív ze mě vypadlo, že jsem zrovna byla na pohovoru a kývla na to, na což mi paní řekla, že se jí líbí můj životopis a že se nedá nic dělat, na to jsem se jí zeptala kdy by byl ten pohovor a že se jí ještě ozvu... No ozvala jsem se za pár minut, že tedy dorazím.
I když je to situace k radosti (vemte si ty klady...má o mě zájem spousta zařízení, můžu si vybírat,...) tak já to tak vůbec neberu a brečím...je mi zle a prostě to nedávám... Nevím co pořádně dělat... pohovor je v úterý a nevím kdy mi řeknou výsledek... mezitím se mnou počítají tady u nás... a já prostě nevím. Řekla jsem si, že na ten pohovor půjdu a udělám pro něj maximum a když mě z těch 12 uchazečů vyberou, tak to tak mělo být a je to práce pro mě...jen je mi zle z toho, že pak budu muset odvolat to domluvené...Prostě smích, slzy, radost a při tom smutek....

V minulém deníčku jsem napsala tuto větu : " Maturita není vstup do dospělosti... tohle je teprve konec, všechno bude jinak...Nevím jak to zvládnu, protože mám pocit, že nezvládnu..."

Tak prosím pěkně píšu, že to opravdu nezvládám a že to není vstup do dospělosti a přímo skok po hlavě...  pondělí jsem dokončila školu a už to začalo ..v úterý jsem tedy "jen" likvidovala všechno učení do krabice a dělala si trochu systém ve věcech v pokoji, dnes pohovor a milion zařizování, zítra pohovor na který jedu i když vím, že to nevezmu a jedu tam jen proto, že je mi blbý to den předem rušit po telefonu ... pak psaní paní do té soukromé školky, že mám jiné nabídky a ta konverzace a odpověď od ní mě dojala, že jsem fakt bulela, protože ta paní je neskutečně hodná a napsala mi tak krásnou zprávu, že jsem jí nedokázala ani přečíst aniž bych se u toho nerozbrečela...je hrozně hodná a podporovala mě i před zkouškama a prostě mi přeje jen to nejlepší a je vidět, že mě má ráda a napsala mi, že to chápe, že mi hrozně drží palce a že jí sice mrzí, že nebudu jejich, ale že za mnou budou děti chodit rády ať už v její nebo v jiné školce, že jsem fajn holka a že se jí potvrzuje to, že se ve mě nespletla a že jsem upřímná. Celou konverzaci  ukončila srdíčkem, jsme domluvené že v červnu za nima přijdu na odpoledne s rodiči a prarodičmi, tajkže se neloučíme... Je toho na mě nějak moc... kde jsou ty časy, kdy jsem řešila seminárku nebo výstup do školy...bože mám dva dny po ukončení školy a nezvládám, řešit tyhle šílený "dospělácký" věci, prostě ne...jsem sice dospělá, ale tohle všechno je nějak moc rychle a nějak moc najednou... a to je to teprve začátek...

V sobotu mám slavností vyřazení,naposledy jako třída spolu ( vlastně jen ti co to udělali), místo těšení na tu událost, jsem fakt psychicky vyřízená...Stresuju se i takovou pitomosti, že tam budu číst nějaký slib...prostě maličkosti, které mě fakt vyždímávají...Stejně to nebude radostná událost...možná pro naše rodiny, které budou pyšné až budeme v talárech a čepičkách dostávat diplomy, ale my to tam obrečíme... nikdo nepochopí loučení, protože hned další víkend společně jedeme na votvírák (festival), ale tohle je loučení, které chápeme my a prostě už nebude spolu....nebudem spolu pořád a bude to celý úplně jiný...
Už ani nevím jak to ukončit...vypsala jsem se aspoň trochu...

Kdo by řekl, že radost a smutek a úspěch a stres mají k sobě tak šíleně blízko ?