17. 9. 2017

Diary 17.9. 2017

Ahoj,
mám pocit, že když jsem psala deníček naposledy, byla jsem ještě tak trošku jiný člověk. Je to přesně měsíc co jsem naposledy usedla ke psaní deníčku a ano, sice se dost změnilo, ale musím vám říct, že mě ten měsíc utekl neskutečně rychle. Než jsem se vzpamatovala mám za sebou 4 týdny v práci a zítra začínám pátý a od té doby, co do práce chodím, tak ty dny letí opravdu jako blázen.
Nejsem si jistá, zda jsem vůbec byla na tenhle dospělý život připravena, ale vtip je v tom, že jsme v té rychlosti ani neměla čas přemýšlet jestli ano nebo ne a i když jsem spokojená, tak moje dušička volá o to, že se vlastně vůbec necítí na svůj věk, na to, že chodím do práce a ráda by vedla bezstarostný studentský život plný kamarádů a tak nějak mohla být v něčem nezodpovědná.... Mám pocit, že teď už se musím chovat "učitelsky"... Mám hroznou chuť vrátit se do doby kdy mi byla 16-17. Chodit na zábavy a chovat se nezodpovědně, dělat kraviny a užívat si to...
( Já před 4 lety, to mi bylo 18...)


Já vím, že ještě pořád mám věk na to chodit se někam bavit, ale už ani není moc s kým a to je asi ten zásadní problém. Přes to všechno jsem ale šťastná. Mám práci kterou jsme si přála a která mě baví. A ruku na srdce, kdo tohle opravdu může o své práci říct? Zatím jsem ve stádiu, kdy se do práce i těším ( jen to vstávání mě někdy štve, ale to bych musela i do školy...) a prostě je to fajn. 
Nebudu lhát práce je masakr. Být učitelkou ve třídě, kde jsou pouze dvouleté děti je opravdu náročné a troufám si říct, že si to většina z vás nedovede představit. Děti mám ráda, už mi přirostly k srdci, jen je to prostě ÚPLNĚ jiné než v klasické školce, kde jsou starší děti. Některé z dětí skoro nemluví, každou chvíli je někdo počůraný, hodně plakají a my je chováme. Někteří mají i plínku nebo dudlík. Dělat s nimi činnosti je skoro nemožné... Tím myslím třeba stříhání, lepení, kreslení apod. Stejně je to i se zpíváním - i když to se jim líbí, jen se nepřidají a jen koukají. Nevydrží sedět v klidu a něco poslouchat neustále odbíhají od jídla. Nemůžeme s nimi ani na vycházku, protože i po zahradě je naháníme, protože se nedrží tam kde mají... A i přesto všechno jsou naprosto úžasný a vykouzlí mi vždy úsměv na rtech. Chci tím říct, že tuhle práci prostě musíte dělat srdcem... I když 50x denně utíráte soplíky nebo chováte jedno dítě za druhým protože pláčou, nebo když strávíte mnohem víc času uspáváním, protože nestačí přečíst pohádku, ale musíte děti hladit, aby usnuly a oběd si dáte úplně studený protože musíte půlku z nich dokrmit a pak nastává to dlouhé převlékání do pyžámek a uspávání a to samé když se jde ven - všechny děti obléct, protože to prostě ještě neumí, tak přes to všechno jsem za tu práci nesmírně ráda a hrozně se těším jaké budou dělat pokroky...
Také mě teď čeká dost školení, hned ve středu mám jedno z nich. První pracovní týden jsem zahájila školením, druhý byl přípravný týden - chystali jsme třídu a od 4. září už to vypuklo s dětmi.
Co bych ještě ráda zmínila je to, že mám hrozně fajn kolegyně a doufám, že si budeme rozumět dál. Jinak všem je 50+ , ale vzaly mě mezi sebe hezky a už mi ani nepřijde divné se s nimi normálně bavit a tykat jim :). Na třídě jsme celkem 4, dvě učitelky a dvě chůvy, ale chůvy mají zkrácené úvazky takže jedna je tam jen 4 hodiny a druhá 6 h, ale má na starost i výdej jídla a obsluhuje myčku a nádobí, takže je spíš taková pomocná síla. 
Co se týče mého života mimo práci tak se toho moc neděje a je to i kvůli tomu, protože jsem mnohokrát byla v práci od rána do 4 a dostala se domů až v 5. Ty první dny jsme vůbec nejely na směny, ale byly tam mnohem déle, protože každá ruka dobrá...
Co bych mohla zmínit je to, že jsem byla posedět a popovídat s kamarádkou Renčou, a taky jsme se nedávno sešla s kamarádkou Eliškou a Terkou. Ráda bych se sešla i s Lůcou, to je zatím předběžně v plánu na čtvrtek. Tento víkend jsem byla nakupovat a koupila jsem si diář, kalendář a mikinu.
Diář se zlatými peříčky - naprosto nádherný - 99,- 
Kalendář- poprvé s kočičkami, od té doby co mám Rozárku prostě kočičky miluju - 48,- 
Mikina - Tally weijl - černá je moje nejoblíbenější barva (to už možná víte) - 211,-


Na co se teď hrozně moc těším je to, až za mnou přijedou moje(bývalé) spolužačky ( girlgang), hrozně mi chybí...jsem moc ráda, že jsme pořád v kontaktu na facebooku, ale už je zase potřebuji vidět !




2 komentáře:

  1. ta tvoja praca znie naozaj zodpovedne, ja si to teda urcite neviem predstavit a verim ti, ze je to narocne, ale ked je to nieco, co ta bavi, tak je to naozaj super. jasne, ze by bolo prijemnejsie zostat pri studentskom zivote, mat ludi a hlavne cas na chodenie na zabavy, ale tak to v zivote zda sa nefunguje. ja sa tiez velmi casto necitim na svoj vek, ale na rozdiel od teba ma este nejaky cas chodenie do skoly caka, kedze som si to tak v podstate vybrala. nedokazem si predstavit, ze by som sa mala prave teraz stat pracujucim clovekom, takze skladam pred tebou klobuk dole a prajem ti vela uspechov v tom dospelackom zivote, hlavne nech ta tvoja praca bavi aj nadalej :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já se taky na pln věcí ještě necítím. Hold jsme byly ještě nedávno zvyklé na jinačí život a vše se mění. Máme více a jinačí povinnosti Zvlášť asi ty, protože jsi o dva roky starší. :)
    Já na zábavy ani moc nechodím. Moc mě to nebaví, pokud se nepočítá svatba, ples apod.
    Já si práci s dvouletými dětmi dovedu představit. Vyučovala jsem anglický kroužek s takovými dětmi.. teda těm byly tři no... a v budoucnu budu pracovat ve školce, pokud vše vyjde :) A od tohoto roku má být i ta změna, že budou chodit do školky děti od dvou let. A jak píšeš... tyto děti se ještě počůrávají apod. Tak to měla i teta a babička, ve školce.
    Je to určitě svým způsobem dost náročné, ale je dobře, že jsi jinak šťastná apod.
    Tak se měj krásně a ať jsi šťastná :)

    OdpovědětVymazat